Pište scénáře jako Aaron Sorkin! (The Social Network, Steve Jobs...)

Dne 15. 7. 2019

Jak vlastně píše scénáře autor filmů, které zná celý svět? Jaké zásady dodržuje a co je podle něj při psaní důležité? A hlavně – jak se tohle všechno dá využít při tvorbě scénářů k reklamám pro YouTube a sociální sítě? Rád se o to s vámi podělím.
 

Kdo, co a proč vlastně?

Aaron Sorkin je americký dramatik a scénárista. Je autorem scénářů k filmovým trhákům, jako jsou The Social Network, Steve Jobs nebo Pár správných chlapů. Na kontě má taky scénáře kultovních seriálů jako Západní křídlo a Newsroom

Před měsícem jsem absolvoval Sorkinův masterclass, ve kterém detailně popisuje, jak na svých scénářích pracuje. Když jsem pak začal jeho rady dávat dohromady se svými poznatky z každodenní filmové i marketingové praxe, vznikl tento soubor užitečných tipů. Při tvorbě reklamních videí mi pomáhá každý den a bude se hodit každému, kdo pracuje s postavami, příběhy i marketingem.
 

Úmysl a překážka

Tím nejzásadnějším, co dělá film filmem, jsou dle Sorkina úmysl a překážka. Zkrátka někdo něco chce a něco dalšího mu stojí v cestě. Divák potom sleduje onu cestu k dosažení daného cíle. Když si řeknete, že jste zažili úžasný výlet s přáteli a byl by z toho super film, věřte – nebyl. Chybí vám překážky, chybí vám ono chtění něčeho dosáhnout. Když nemáte úmysl a překážky, není to film, ale reportáž. 

Neméně důležité je vždy v průběhu filmu hledat postavu, která ví stejně málo jako divák. Jinak se vám stane, že většinu vět budete začínat slovy: „Jak už víte...”
 

Až na dřeň

Máte-li úmysl a překážku, máte pevný základ, na kterém můžete stavět. Teď je potřeba z toho základu vymáčknout maximum. Tady funguje jednoduchá otázka: proč? Proč se ten lupič vloupal do trezoru? Proč ho ten policista nezastavil? Proč se schoval zrovna pod mostem? Proč, proč, proč? A proč? Protože přesně tak se bude ptát divák. Když mu něco nebude sedět, máme zaděláno na problém.

 

Otazník

Jakmile pustíte film, začne se hlava diváka plnit otazníky. Odpovědi byste měli mít raději pěkně po ruce.

Zdroj: Pixabay

Je těžké odejít?

Dokud neukážete divákovi úmysl, jako by film vůbec nezačal,” říká Sorkin. V souvislosti s tím je potřeba uvažovat nad tím, jak se bude divák při sledování chovat. Rozdíly v chování diváka jsou poměrně zásadní v závislosti na médiu, které ke sledování používá. Dívá-li se v kině, můžete si dovolit delší úvod, jelikož vám divák jen velmi málokdy odejde. Je-li film určen primárně pro televizi, už je to horší, divák může jednoduše přepnout na jiný program. 

Nejhorší je v tomto ohledu samozřejmě internet. Stačí klik a divák je fuč. Proto je na toto potřeba myslet a s ohledem na médium pracovat i se samotným scénářem.
 

Jak na charakter postav

Sorkin radí: „Nepište sáhodlouhé biografie postav, je to k ničemu!” Charakter se podle něj rodí právě z kontextu úmyslů a překážek. Postava má dovoleno, aby jí bylo 5 let, pouze pokud jí ve filmu 5 let je nebo se to tam řeší. Jinak nás to nezajímá a nikdy jí 5 let nebylo. Taky je nám jedno, jestli má ráda ředkvičky, když ve filmu žádné nejsou.

Další důležitou myšlenkou je: „Nesuďte svoje postavy!” Ne každá postava je autorovi sympatická. (Je to tak správně – kdyby byla, je to signál, že něco nehraje.) Nenechte se tím však unést, dívejte se na postavy z nadhledu, přemýšlejte o jejich motivacích a nechte je být takové, jaké chtějí být.

 

Dvě postavy u západu slunce

Všechny postavy vašeho filmu míří za svým sluncem. Poznejte jejich motivace a nechte je volně jít.

Zdroj: Pixabay

Divák není hlupák

Divák je mnohdy chytřejší, než se zdá. Často bohužel pozná, když si o něm myslíme, že hlupák je. Proto si teď vyjmenujeme několik základních pravidel pro práci s ním.
 

Ztracený divák

Jakmile se divák někde v příběhu ztratí, nerozumí mu, má pochybnosti, jak má danou věc chápat, je zle. Tento stav diváka z děje vykopne a trvá velmi dlouho, než se nám podaří ho do děje zase vrátit.
 

Pravděpodobná nemožnost x možná nepravděpodobnost

Divák lépe přijme pravděpodobnou nemožnost nežli možnou nepravděpodobnost. Co to znamená? Pokud jsou ve filmu jasně nastavená pravidla, divák nemá problém brát jako hotovou věc, že hlavní hrdina, který má speciální oblek, dokázal přeletět půl zeměkoule. Co mu ale problém dělat bude je to, že na onoho hrdinu na místě přistání v pustém lese zrovna náhodou čeká jeho nejlepší kamarád z dětství, přestože se už 20 let neviděli a nejsou v kontaktu.
 

Trochu lhát se může

S tím souvisí i další poučka – je v pohodě udělat něco, co by se normálně nestalo, pokud divák neví, že by se to nestalo. To se týká například složitých postupů. Divák většinou neví, jak přesně má postupovat letuška v případě ohrožení letadla, takže zde nemusí být scénárista 100% přesný.
 

Tohle už přece dávno víme!

A na konec to nejdůležitější. Neříkejte lidem něco, co už dávno ví! To je totiž ten největší zločin. Nejlépe je to vidět v amatérských filmech. Tvůrci mají většinou pocit, že ačkoliv divák má jasno, některá postava ve filmu jasno nemá. Proto je potřeba jí to znovu zopakovat, aby se jakože obecně vědělo, že už to taky ví. A zločin je na světě.

 

Divačka na divadelním balkóně

Pokud váš divák hladově očekává další vývoj příběhu, nezdržujte ho zbytečným opakováním informací.

Zdroj: Pixabay

A co marketing?

Když už víte, jak vzniká scénář k filmu za miliony, můžeme se podívat na to, jak to všechno využít v naší marketingové, rozpočty spoutané, realitě. Všechny tyto poučky využijeme pro tvorbu videa hlavně ve fázi SEE. (O tom, jak využít video v jednotlivých fázích nákupního procesu, jsme natočili přehledný tutorial. Schválně mrkněte.)

Náš postup bude následující:

  1. ​Najdeme úmysl a překážku 
    Stejně jako ve filmu i v reklamě je to důležitý základ. U nás je to ale často automatická záležitost, jelikož celá reklama je o tom, že někdo má začít něco chtít. Jen na to nesmíme v tvorbě zapomenout.
     
  2. Určíme si postavu, která ví stejně málo jako divák 
    Tady často pracujeme s tím, že nikdo nic neví, což nám práci usnadní. Pustíme-li se však do něčeho složitějšího, nesmíme na to zapomenout!
     

  3. Naše médium je internet
    V otázce média máme jasno – internet je naše bitevní pole. Co to pro nás znamená? Musíme být rychlí, přesní a úderní. Představíme našemu divákovi náš úmysl co nejdřív a nenecháme ho odtrhnout oči od obrazovky.
     

  4. Neřešíme charakter, ale pozor, máme persony a cílovky
    Stejně jako Sorkina ani nás nezajímá, jestli naší postavě bylo někdy 5 let, pokud to není zásadní pro děj. Na druhou stranu nám daleko víc promlouvá do tvorby fakt, že máme cílové zákazníky a postavy v reklamě jim jsou podobné, pokud se s nimi má zákazník ztotožnit.
     

  5. I my si musíme uvědomit, že divák není hlupák 
    Nejde jen o to, jestli je divák hloupý. Jde hlavně o to, aby tvůrce dokázal opustit svou sociální bublinu a nehřešil na standardy, kterými je obklopen. Lidé v Budišově nad Budišovkou zkrátka žijí trochu jinak než ti v Praze.
     

  6. Natočíme to
    Napsali jste scénář? Hurá! Teď už jen zbývá, aby si ho přečetl někdo nezaujatý a pomohl vám s ním. A pak? Pak už se vrhneme na natáčení! Tak se nám ozvěte a pustíme se do toho.

 

Daniel Kupsa

ZPĚT NA VÝPIS BLOGU chci nezávaznou konzultaci

Naše kompetence